Zemina

Zeminy se skládají z pevných částic, vody a vzduchových mezer. Z hlediska stavebnictví se zeminy dělí podle velikosti pevných částic, a to na:

• jemnozrnné (jednotlivé částice nelze spatřit pouhým okem)
  • jíly (velikost částic do 0,002 mm)
  • hlíny (velikost částic 0,002 až 0,06 mm)
• hrubozrnné (velikost částic lze spatřit pouhým okem)
  • písek (velikost částic 0,06 až 2 mm)
  • štěrk (velikost částic 2 až 60 mm)
  • valouny (velikost částic 60 až 300 mm)
  • balvany (velikost částic více než 300 mm)

V užším slova smyslu se zeminami rozumí zeminy jemnozrnné.

U jemnozrnných částic není možné spatřit jednotlivé částice pouhým okem; velikost části se určuje analýzou pomocí hydrometru (na základě rychlosti usazování části ve vodě).

Hrubozrnné částice je možné zatřídit na základě přesátí přes různě hrubá síta, čímž je možné určit podíl částic v jednotlivých skupinách. Takto je rovněž možné určit, jsou-li v zemině zastoupené částice stejné velikosti, či zda jsou zastoupené částice různých velikostí a v jakém poměru.

Mimo klasifikace podle velikosti částic se u různých zemin rovněž hodnotí další parametry, jako např.:

• konzistence (u jílů)
• plasticita
• tvar jednotlivých částic (u štěrků a kameniva je důležité, zda jsou částice ostrohranné či zaoblené, atd.)

Mimo toto spíše teoretické dělení existuje prakticky orientovaná klasifikace zemin podle různých národních, oborových či firemních norem, kde jsou uváděny typické zeminy, které se vyskytují v praxi na daném území a kde jsou rovněž stanoveny jejich základní parametry z hlediska schopnosti zhutnění.

Příkladem je dělení do 4 skupin, které uvažuje rovněž schopnost zhutnění:

• Skupina I.
  • Kamenivo a granulované zeminy s velkými kameny a balvany 1)
• Skupina II. – Písek a štěrk 1)
  • Homogenní (stejná velikost částic)
  • Nehomogenní
• Skupina III. – Hlína, hlinité zeminy, atd.
  • Půda písčitohlinitá, hlína se štěrkem, moréna
  • Hlína a písčitá hlína, jílovitý písek, jílovitý štěrk
• Skupina IV. – Jíl
  • Jíl s nízkou nebo střední pevností 2)
  • Jíl s vysokou pevností 3)

1. ) Méně než 5 až 10 % materiálu do velikosti 0,06 mm.
2. ) Neohraničená kompresní pevnost do 0,2 MPa.
3. ) Neohraničená kompresní pevnost nad 0,2 MPa.

Pro zahradnické účely je možné zeminu upravit pomocí různých přísad:

• písek^[1] – spékavé písky nejsou vhodné, připisuje se mu schopnost provzdušnění substrátu (někdy naopak utužení), je balastní příměsí. Má účinek na zvýšení propustnosti zeminy pro vodu, bývá součást množárenských substrátů
• cihlová drť^[1] – vysoká vzdušnost a nakypřující účinek. Příměs vhodná do zemin pro kaktusy.

• křemelina^[1] – vhodný efekt má hrubozrnná, ovlivňuje vzdušnost a nasákavost směsi.
• polystyren – (pěnový polystyrén ve formě granulí a vloček) je lehký, silně nakypřující materiál a nízkou nasákavostí pro vodu. Omezuje schopnost substrátu poutat živiny. Je vhodný do množárenských směsí.
• keramzit – má neutrální pH a silnou vylehčovací schopnost, nerozkládá se. Keramzit má vysokou nasákavost.
• perlit – substrát uměle vyrobený při vysoké teplotě (1000 °C), je sterilní, neobsahuje zárodky chorob a škůdců. Je schopen absorbovat vysoké množství vody. Má bílou barvu a je vzdušný. Je slabě kyselý, jeho pH je 6,5–8. U lehkých substrátů zvyšuje vodní kapacitu, u těžkých substrátů snižuje objemovou hmotnost (vylehčuje zeminu).
• drcená kůra, kůrové substráty^[1] – vzniká rozkladem borky (obvykle jehličnanů), je používána jako příměs. Substrát je chudý na živiny, hrubě vláknitý, má nízkou nasáklivost, vhodný pro pěstování bromélií a orchidejí, snadno přesychá. Dobrá nakypřovací schopnost a propustnost. Bývá nahrazován vhodnější příměsí.
• formaldehydová močovina (izopěna) – hmota používaná výjimečně k pěstování rostlin, nanášená na podklad. Tuhá pěna s otevřenými póry a s vysokou nasáklivostí pro vodu. Použit pro lehké a vysýchavé směsi k zlepšení vodní kapacity

Zdrojem informací je Wikipedie.